Baron Leonhardi ze Stráže holdoval okultismu

Adolf Franz Hermann Karl von Leonhardi je považován za otce novodobého českého hermetismu. Žil na zámku ve Stráži nad Nežárkou, kde ho střežili dva kostlivci.
Své matce navzdory se oženil s chudou dívkou Růženou a jejich těla odpočívají v hrobce na místním hřbitově. Růže kvetoucí okolo připomínají krásnou baronku.

Státní bankrot a neblahá sudba

Baroni Leonhardi bydleli v české Stráži bezmála 100 let. Pohnutý osud posledního z nich Adolfa inspiroval pozdější majitelku strážského zámku, slavnou Emu Destinnovou, k sepsání románu
Ve stínu modré růže. Adolfův děd byl německým bankéřem
a pocházel z Frankfurtu nad Mohanem. Strážské panství mu spadlo do klína díky státnímu bankrotu Rakouského císařství roku 1811, který ožebračil předchozího majitele rytíře Lilienborna. Proto strážský kronikář prorokoval Leonhardiům neblahý osud, neboť co bylo nespravedlivě nahromaděno, neudrží třetí koleno.

Milovali se ve stínu modré růže

Adolf Leonhardi zahořel láskou ke krasavici Růženě Švecové
z Lutové. Ta sloužila ve Stráži nad Nežárkou a když chodila do zámecké zahrady s putnou pro vodu, pozoroval prý baron oknem její ztepilou postavu. Matka mu nevhodný vztah s chudou dívkou zakázala a tak mladý šlechtic pohrozil, že se zastřelí. Růžena pak byla poslána na výchovu do Prahy, aby se tam připravila na budoucí dráhu baronky. Byla příbuzná s Albínou Mikiškovou z chalupy č. p. 172
v Chlumecké ulici a protože porodily děti přibližně ve stejný čas, vybrala si ji novopečená baronka za kojnou.

Leonhardiho kostlivci hlídají brány zámku ve Stráži 

Adolf byl vzdělaný a oduševnělý člověk, miloval iluminátství, stýkal se s předními okultisty 19. století
a v Paříži se mu dostalo 3. stupně zasvěcení do martinistického řádu. U bran strážského zámku rituálně pohřbil dvě lebky se skříženými hnáty, aby tam kostlivci navěky drželi stráž.

Německý baron fandil Čechům

Přestože byl původem Němec, choval se Adolf vůči Čechům pozoruhodně vlastenecky. Když byl v roce 1893 uvalen na Prahu a okolí vyjímečný stav kvůli údajným  protidynastickým rejdům, projednávalo se jeho schválení v říšské radě. Tato kauza vešla do dějin jako proces s Omladinou. Všechny protičeské strany včetně české historické šlechty tehdy hlasovaly pro. Jediný baron Leonhardi odolal nátlaku
a raději se vzdal svého mandátu, aby nemusel hlasovat. V prosinci téhož roku mu vděčný lid
z celého Jindřichohradecka uspořádal před zámkem ve Stráži nad Nežárkou velkolepou oslavu s kapelou.

Nešťastného Adolfa stíhala rána za ranou

Ke své vlastní škodě se však Leonhardi opakovaně pouštěl do nesmyslných obchodů a nedal si poradit. V cihelně v Příbrazi vyráběl velice tvrdé cihly zvonivky, které však nikdo nekupoval. Vzápětí prodělal na dubových parketách, o něco později zkrachovala i jeho výroba dlažebních kostek. Když přeměnil svou papírnu na lihovar, býval prý zámecký personál kromě barona
v povznesené náladě.

Plicní nemoc znenadání zahubila jeho sličnou dceru Zlatinku, pak mu 1898 vyhořel lihovar
i pivovar. O rok později musel zastřelit svých pět koní, kteří se zničehonic roznemohli a v roce 1900 se na strážském zámku konala první dražba. Zanedlouho dorazila nešťastného barona náhlá smrt jeho milované Růženy. Ze zoufalství začal hledat poklad a snažil se vykopat uhlí. Nebyl však zvyklý na fyzickou práci, tak ochuravěl a 11. února 1908 zemřel v naprosté bídě. Brzy poté zmizel ze strážského zámku i erb Leonhardiů. Neblahá sudba strážského písmáka se tak skutečně naplnila. Opravdu to vypadalo, že starý baron Leonhardi vystavil směnku, kterou draze zaplatil jeho vnuk Adolf. Stihl ho stejný osud jako ožebračeného rytíře Lilienborna. 

Sestrou Petronillou vymírá česká větev Leonhardiů

Baronka Ludvíka - dcera Adolfa a Růženy z Leonhardi - zemřela roku 1915 jako řádová sestra Petronilla ve věku pouhých 22 let v klášteře benediktinek na pražském Smíchově.

Podle kroniky a vzpomínek pamětníků uvařily Textové lahůdky