Srpnový sjezd rodáků ve Stráži 1914 přerušila první světová válka

Z divadelní kroniky se dozvídáme,
že všechny spolky ve Stráži nad Nežárkou připravovaly na 15. a 16. srpna roku 1914 sjezd rodáků. Následkem vypuknutí první světové války 28. července 1914 však k žádnému sjezdu nedošlo. Jaké to bylo před válkou, během ní a jak se Strážským dařilo, když skončila, odhalují dobové záznamy.

"Účelem rodáckého sjezdu ve Stráži bylo paralyzovat alespoň trochu odnárodňovací vliv německé ciziny na naše rodáky a jejich děti," vysvětlil pro další pokolení městský kronikář. Strážští se na sjezd připravovali velmi pečlivě téměř celý rok, když v tom 14 dní před jeho konáním vypukla evropská válka.

Místo sjezdu rukovali 

V prvním roce války mysleli lidé na své přátele na bojištích a na velmi zdražené živobytí. Nebezpečné časy a také strach před udavači přinutil mnohé, že se raději vzdálili ze společenského života.

Válka nepřišla z čistajasna - předcházela jí krize

Již roku 1912 se ve společnosti jevila ochablost. "Zvýšení cen všech životních potřeb, drahota a všeobecný úpadek hospodářského života kvůli nejistotě v zahraniční situaci a hrozící válka vedou k ustavičnému rozčilení," vystihuje tehdejší poměry záznam v kronice města Stráž nad Nežárkou.

Církev si vynucovala modlitby za habsburskou říši

Na popud schůze katolických biskupů a arcibiskupů ve Vídni musely všechny děti včetně těch strážských 24. prosince 1915 ke zpovědi a následující den k přijímání, aby vyprosily čestný mír říši a požehnání rodu Habsburků.

Zemědělství a válka prostě nejdou dohromady

Zemědělskou práci vykonávali starší lidé, ženy a děti a tak byl výsledek horší a pomalejší. "Zdatní koně stejně jako muži jsou na vojně a do potahu zbývají ti chatrní," píše kronikář ze Stráže.

Poklesla morálka, přidal se hlad a popravy 

Hlavně ve větších městech, kde se ubytovaly vojenské posádky, a také v krajích, kde se válčilo, ubývalo mravnosti a rozmohly se pohlavní nemoci.

Strážští posílali vojínům na frontu svíčky, nože, sirky, cigarety, cukr, čokoládu, salámy, rukavice a také masti proti vším. Zásilky se bohužel často ztrácely, ale lidé obětavě posílali další a další.

Od začátku války 28. července 1914 bylo do září 1916 vypovězeno celkem 30 válek.

Svatby téměř ustaly a křtů bylo značně méně, zato umíralo více starých lidí pro starosti a těžké práce, jež jim válka způsobila. "Dívky odkvétají, nevdávajíce se" posteskl si strážský písmák. 

Pro velezradu byli roku 1916 odsouzeni k trestu smrti Kramář, Rašín, Červinka a Zamazal. Kladlo se jim za vinu, že pracovali na znovuzřízení českého státu z Čech, Moravy, Slezka
a Slovenska. Nakonec jim byl trest zmírněn na pouhé uvěznění. Zní to sice jako výňatek ze Švejka, nicméně se jedná o autentický záznam z města modré růže. Podobné procesy se konaly také s Poláky, Rusíny, Rumuny, Srby, Chorvaty, Slovinci a Italy. 

Na jaře válečného roku 1917 se vedlo lidem zvláště ve větších městech už velmi zle. Pořádali průvody a z hladu vybíjeli krámy. Za to se do nich střílelo.

"Utrácíme jako Rotschield, ale žijeme jako žebráci", naříkali si občané.

"Český národ je za války bohatou uhelnou, masnou
a obilnou pokladnicí pro celou říši i pro Německo, zatímco jemu zůstává nejméně. A přece je to pořád málo
a chce se víc a víc. Drancují nás! Není-li možno zkrotit české země politicky, zkouší je vláda zkrušit hospodářsky!" psaly tehdejší noviny.

Podivná španělská chřipka zabíjela těsně před koncem války i ve Stráži

Počátkem října 1918 začala i ve Stráži nad Nežárkou a okolí řádit španělská chřipka. Mnoho lidí umíralo a denně se konaly i tři pohřby.

Alespoň zprávy o pohromách vojsk ústředních mocností četli lidé s radostí a s nedočkavostí po vytouženém míru pak sledovali zprávy o diplomatických jednáních. Po letech bojů prohlásil konečně Národní výbor v Praze 28. října 1918 samostatnost Československého státu. Tato radostná zpráva se po Stráži rozšířila ještě téhož dne. Po městě chodily skupinky mladých, zpívaly národní písně a stále více lidí se k nim připojovalo. Pak se pustili do odstraňováním říšských orlů a poštovní schránky ozdobila slovanská trikolora.

Bída s válkou neskončila, život se zlepšoval postupně

Jak se pradědům a prabábám dařilo za války i po ní, výstižně shrnuje městský kronikář:
"Jak byl lid rozvášněn, když nebylo co jíst, nedovede si představit, kdo toho nezažil.
Jak vzácný byl kousek chleba, nepochopí ten, kdo ho měl vždy dost. Tyhle útrapy neskončily ani po převratu 1918, kdy jsme zázrakem opět nabyli svobody. Nebylo ještě dobře ani roku 1919 a 1920, poměry se jen poznenáhlu lepšily"

Z autentických záznamů připravily Textové lahůdky

Ilustrační fota: Wikipedie a Český rozhlas