Stráže a zemské brány tvořily obrannou
i obchodní soustavu Čech a Moravy

Nejstarší strážnicí za česko-moravskými hranicemi na jihu u Rakouska byla Stráž nedaleko Jindřichova Hradce - dnešní městečko Stráž nad Nežárkou. Úkolem zdejších strážáků byla ostraha procházející zemské stezky a obrana srdce Evropy. Naplňovali tak posvátnou službu všech obyvatel pomezí.

Strážci či chodové střežili zemské hranice - byla to jejich posvátná služba

Za obranným účelem bylo zapovězeno mýtit neprostupný hraniční hvozd. V pomezních lesích obsadily stráže příhodné kopce, odkud byl rozhled do všech stran a také do sousední země. Na těchto kopcích se pak obrnily příkopy a valy. Strážci, strážníci nebo také lesní, chodci či chodové se tu pravidelně střídali na hlídce. Jednotlivé stráže se nacházely na dohled od sebe a v případě vpádu nepřítele do země si předávaly zprávu zapalováním výstražných ohňů. Na kopcích byly za tímto účelem vztyčené asi sedm metrů vysoké dřevěné sloupy opletené vysmolenou slámou. Takovéto kůly stály ještě roku 1826 na kopcích na Náchodsku.

Strážci srdce Evropy byli svobodní a podléhali jen králi

Při vpádu nepřátel uzavírali strážci zemské cesty obrovskými záseky z pokácených stromů
a dokud nedorazily posily z vnitrozemí, odráželi první útoky. Za tuto posvátnou službu byli kromě roční královské berně osvobozeni od všech daní
a nevztahovaly se na ně ani robotní povinnosti.
Podléhali pouze králi a jako svobodní lidé se směli účastnit zemského sněmu. Jejich pře nespadaly do pravomoci domácích soudů, ale rozhodovaly se jen
v přítomnosti krále. Kromě toho strážci trvale obdrželi část příhraničních pozemků i lesa ke své obživě.

Skrze opevněné zemské brány vedly kupecké stezky

Hustá síť kupeckých cest směřující ke klíčovým vnitrozemským centrům v Praze, Olomouci, Brně a ve Znojmě umožňovala čilý mezinárodní
i tuzemský obchod. Na okrajích neprostupných pomezních hvozdů vznikaly zemské brány
s knížecími celnice jako oficiální hraniční přechody. Za vstup do země se tu vybíral poplatek. Zpočátku se zemské brány zřizovaly jen u hlavních kupeckých cest, v 11. a 12. století se jich udává celkem šestnáct, do 13. století vzrostl jejich počet na rovných dvacet. 

Na křižovatkách obchodních cest byla v celém Českém království od 13. století systematicky zakládána královská i poddanská města. Náměstí uprostřed měst sloužila jako živé obchodní tržnice. Město pak bývalo centrem konkrétního panství, jež zodpovídalo za údržbu a správu příslušného úseku kupecké cesty. To byla jedna ze zemským povinností vrchnosti
i poddaných, kterou financovali výběrem mýtného.

Na zimu nebo za dlouhodobě nepříznivého počasí obchod přirozeně ustával. Kvalitu cest zhoršovaly klimatické vlivy a válečná tažení. V žalostném stavu se kupecké stezky nacházely obzvlášť po třicetileté válce.

Z historických pramenů uvařily Textové lahůdky

Zdrojová literatura: Jan Karel Hraše: Zemské stezky, strážnice a brány v Čechách, vydal Jan Karel Hraše 1885

Renesanční obraz z legendárního triptychu Dělení růží zachycuje moment, kdy praotec Vitkovců - pánů z růže - rozděluje erby a jednotlivá panství