Femme fatale Ema Destinnová na zámku ve Stráži nad Nežárkou

03.01.2020

Femme fatale Ema Destinnová na zámku
ve Stráži nad Nežárkou

Jaký byl život božské Emy ve Stráži nad Nežárkou, čím se tu bavila a jak to vypadalo u ní na zámku? Slavná operní diva zde vytvořila románový bestseller
o lásce Ve stínu modré růže, zamilovala se do lesníka a provdala se za letce. Společně s divadelními ochotníky sháněla prostředky na stavbu strážského divadla Slavín, aby později spočinula ve stejnojmenné nekropoli českých velikánů na pražském Vyšehradě.

Poté co mladičkou Emu nevlídně odmítli v opeře Národního divadla, zrodila se její hvězda v Berlíně. Hned první vystoupení slavilo úspěch a česká diva postupně dobyla celý svět.

Zámek ve Stráži nad Nežárkou získala Ema zanedlouho po smrti jeho předchozího majitele - okultisty barona Leonhardiho. Se svým partnerem Gillym se do Stráže přistěhovala roku 1914 těsně poté, co vypukla první světová válka. Gilly byl jako záložní důstojník nepřátelské francouzské armády internován na zámku a přišel tím o vysoké příjmy operního pěvce. Zanedlouho potkal stejný osud i Emu. Když se roku 1916 vrátila z opery v New Yorku zpět domů do Stráže, sebrali jí pas a nesměla už vycestovat. V témže roce jí policie zakázala
i koncert v Praze, protože se ozdobila šerpou v českých barvách.

Jindřichohradecké koncerty božské Emy byly vyprodané

Domácí vězení přivedlo božskou Emu na představení místních divadelních ochotníků
a světoznámá umělkyně se záhy stala členkou vlasteneckého spolku ve Stráži nad Nežárkou. Začala pilně režírovat, pomáhala s výpravou scény, s kostýmy a neúnavně psala nové hry. Ve válečném roce 1917 pomohla vypravit drama Marie a Marta a zkomponovala také cyklus písní Zahrada srdce, které pak zazpívala na svém prvním koncertu v Jindřichově Hradci o rok později. V roce 1918 vystoupila slovutná pěvkyně také v domácím sále u Ratajů, kde zazněly operní árie od Smetany a Dvořáka a poté české národní a slovácké písně. Na housle ji doprovodil hradecký virtuóz Štětka. Na koncert se dostavilo 500 hostů z nejbližšího okolí
a přijeli také návštěvníci z Jindřichova Hradce, Třeboně, Žirovnice, Počátek, Lišova, Suchdola a z Chlumu. Nechyběl ani básník Adolf Heyduk s chotí. Rekordní výtěžek věnovala Ema ve prospěch postavení nového strážského divadla Slavín a ne náhodou se v ten samý den konala i politická schůze v divadelním sále. Promluvy poslanců Slavíčka a Vacka budily sílu
a nadšení a všichni v přeplněné místnosti přísahali, že vytrvají v boji za naši samostatnost, což stvrdili písněmi Kde domov můj a Hej Slované.

Ema milovala lesníka, s mlynářem se přela o vodu a bláhový správce za ni orodoval

Ema se ve Stráži zamilovala do pohledného lesního inženýra z nedalekého Šimanova Dvora Romana Kunstovného. Právě s jeho pomocí plánovala stavbu vodní turbíny na řece pod zámkem, která by její sídlo zásobovala proudem. Dostala se však do sporu o vodu
s mlynářem Hynkem Gablerem, který měl náhon hned naproti zámku. O vzájemný smír mezi nimi usiloval správce a nájemce jejího hospodářského velkostatku Emanuel Bláha.

Letec jí shodil bílou růži a kruh se uzavřel

Když se pak Ema Destinnová roku 1923 provdala za podstatně mladšího vojenského letce
a fotografa Halsbacha, rozprodala většinu polností a vystupovala už jen příležitostně. Absolvovala například turné po severských státech od Dánska až po Oslo a v roce 1925 zpívala na Balkáně v Bělehradě. V létě 1926 se světoznámá operní pěvkyně zapojila doma ve Stráži do Tylových oslav a v přeplněném sále u Vitáčků uchvátila svým krásným zpěvem všechny přítomné tak, že salvy potlesku nebraly konce. O vánocích pak uspořádala sokolská jednota za účinkování divadelní jednoty Tyl představení hry Kruh měsíců, kterou Ema sama upravila.

"Ten trulda Písařík se žení," píše režisérka Destinnová

Labutí píseň zpívala božská Ema rok a půl před svou smrtí roku 1928 v Londýně. Právě tady prožila část své předchozí kariéry v královské opeře, kde po jejím boku vystupoval Caruso. Vytvořila ještě básnickou sbírku Rábští mrtví a v jednom z posledních dopisů v roce 1929 napsala: "Ten trulda Písařík se žení, odmítl roli a nebude hrát." Režisérka Destinnová tak musela shánět jiného představitele sedláka Václava za svého věrného přítele z Malého náměstí ve Stráži nad Nežárkou Františka Písaříka. Autobiografický román Pan doktor Cassanova z prostředí berlínské opery, kde sama figuruje jako Eva König, umělkyně už nedokončila.

Božská Ema skonala v 10:10

Zpráva o náhlém úmrtí slavné české zpěvačky Emy Destinnové obyvatele Strážska překvapila a zarmoutila. Božská diva skonala v 10 hodin a 10 minut v noci 28. ledna 1930 ve věku nedožitých 52 let. Traduje se, že se asi týden před tím zle pohádala s manželem, až jí rozčilením popraskaly žilky v očích. Při běžné lékařské prohlídce v Českých Budějovicích pak utrpěla mozkovou mrtvici, že které se již nevzpamatovala. Navzdory jejímu přání spočinout
v zahradě strážského zámku, byla její tělesná schránka uložena v Praze na vyšehradském hřbitově Slavín. K uctění její památky byl ve Stráži nad Nežárkou vyvěšen černý prapor, který vlál celých pět dnů nad divadelní budovou.

Knižní bestseller Ve stínu modré růže bodoval i v divadle

Pět let po smrti slavné umělkyně roku 1935 zavítal do Stráže spisovatel Bernard Kurka a na přání ochotníků zdramatizoval její román Ve stínu modré růže. Hra však byla sehrána až za dalších pět let v listopadu 1940. Zájem obyvatelstva byl tak veliký, že se představení v jednom týdnu třikrát opakovalo a ochotníci jej sehráli ještě další rok v srpnu pro letní hosty Stráže nad Nežárkou.

Ve Stráži měla Ema klavír, parohy, rybářský prut a postel s nebesy

Jednotlivé místnosti ve strážském zámku měla Ema rozdělené tematicky. Klavír, spinet
a cestovní klavírek z jejího hudebního salónku jsou teď ozdobou Muzea Jindřichohradecka. Kromě nich je tam vystaven i její nábytek z paroží, který stával v loveckém salonu. V muzeu je k vidění také Emy rybářský lístek, pruty i kočár, kterým ji pan Cepák ze strážské chalupy
č. p. 144 vozil na ryby. V muzeu nechybí ani její mýty opředená postel, kterou si do Stráže přivezla z Londýna. Původní nebesa, která Emu chránila před chladem zámeckých komnat, již sežral zub času. Zlé jazyky právě kvůli nim tvrdily, že naše slavice spávala v rakvi.

Klíče od zámku strážské Černé paní

Okultní salonek božské Emy je obnovený v přízemí zámecké věže. Místo opravdového kostlivce, kterému říkala Ivan, tu stojí atrapa a na zdi visí kopie původního obrazu. Zpěvačka je na něm zachycena ve svém oblíbeném kostýmu Milady z Dalibora jako strážská Černá paní. Umělkyně měla na zámku i japonský pokoj a dochované kimono z vyšívaného brokátu se ukrývá v depozitu hradeckého muzea společně se sbírkou japonských panenek. Mezi exponáty se rovněž vyjímají Emy klíče od strážského zámku.

Propagační text s fotopříběhem uvařily Textové lahůdky

Z české Stráže rovnou do zahraničí

Pokud už znáte Stráž nad Nežárkou a Strážsko, objednejte si výhodný
Last Minute zájezd do atraktivních turistických destinací v zahraničí.