Menhir, tvrz a pieta – tři poklady z Lásenice

29.12.2020

Menhir, tvrz a pieta - tři poklady z Lásenice

Pověstmi opředenou tvrz v Lásenici, která shlížela na strážní kopce u hranic s Rakouskem, dávno sežral zub času, přesto se stala hvězdou komiksu v ABC. Záhadnou středověkou sochu - lásenickou pietu - si přisvojila matička Praha a tak jihočeské obci u Stráže nad Nežárkou zbyl jen kouzelný menhir, který za tmy světélkuje.

Malebné staročeské srdce Lásenice mezi Stráží nad Nežárkou a Jindřichovým Hradcem bije stranou hlavní silnice. Teprve odbočka uprostřed vsi směrem k řece přenese návštěvníka do časů dávno minulých, kdy z černých kuchyní voněly pečínky a pyšné hrady střežily království. Zdejší hlásná tvrz zřejmě spolupracovala s ostatními hlídkami v okolí a zajišťovala bezpečí na procházející kupecké stezce zvané Rakouská či Gmündská. Tyčila se na žulové skále nad pravým břehem Nežárky u cesty do sousední vsi Vydří. Kopečku se dodnes říká "Na tvrzi" a o místě zvaném "V brankách" mezi Novou Vsí a Novoveským dvorem se traduje, že tam býval vstup do země - takzvaná zemská brána. Výběr mýta za ostrahu a údržbu cesty zajišťoval Lásenici značný blahobyt a tak není divu, že imponovala pánům z Hradce. Ti dokonce vedli válku s vlastním příbuzenstvem z Landštejna právě o směr této kupecké stezky a nakonec ji pod vidinou zisku skutečně odklonili na Hradec.

Koncem 14. století držel zdejší hospodářský dvůr s kusem lesa a včelími zahradami Oldřich z Hradce, zatímco na tvrzi pobýval Mikuláš řečený Rot z Lásenice, který se později přesunul na tvrz do Dírné, kde založil rod Růtů z Dírné. Roku 1417 zdědila lásenickou tvrz Kateřina z Velhartic po svém choti Janu starším z Hradce, v roce 1429 ji prodala synu Menhartovi a podle pověstí byla hláska někdy v této době vypálena.

Lásenické pověsti o zániku tvrze

První legenda přisuzuje zplundrování hlásky během husitského povstání jejímu majiteli Menhartovi z Hradce, který se na začátku své kariéry tvářil jako umírněný kališník. To mu ale nebránilo v potírání radikálních husitů, až nakonec konvertoval ke křižácké frakci. Husité prý měli v letech 1420 a 1421 přímo v Lásenici vozový tábor a modlívali se tu u dřevěného kříže na místě dnešní kapličky. Podle strážského badatele Františka Zátky pak Táboři někdy ve 30. letech 15. století dobili a vypálili Menhartovo sídelní město Jindřichův Hradec. Možná při tom nalezli tichou podporu i v osobě Menhartova příbuzného Jindřicha ze Stráže, který patřil ke stoupencům Svatého grálu. Vždyť pod praporcem modré růže vyrostl i biblický Tábor, kde přestaly existovat společenské rozdíly mezi lidmi.

Jiná verze pověsti připisuje vyplenění Hlásenice Janu Žižkovi. Slavný husita se ale na Strážsku zdržoval již v roce 1408 za úplně jiným účelem. Za hranicemi spřáteleného strážského panství olupoval kupce, kteří chtěli zásobovat odpadlíky z třeboňského dominia. Jenže kolaboraci s římskou církví Žižka neodpouštěl a tak katolíkům v zájmu vyššího dobra štípnul sukno i dovozové slanečky. Nějaký čas se pak měl ukrývat nedaleko Lásenice ve vsi Sedlo, o čemž prý svědčí dvě nalezené podkovy z doby husitské.

Poté, co lehla tvrz v Lásenici popelem, musela následovat i její obnova, neboť ji na sklonku 15. století společně s rybníkem Zátvrzský vlastnil kališník Jan z Lásenice původem z Dráchova. Dramatická komiksová zápletka, kde ušlechtilého Jana napadá bídný Menhart je tak pouhou fantazií, protože zhýralý šlechtic z Hradce byl to dobou už hezkých pár let na pravdě boží. Když ho tam následoval i pan Jan, stal se poručníkem jeho dcerky Johanky jiný modrokrevník - samotný Jindřich IV. z Hradce. Měl ji nejspíš rád, protože ji vybavil tučným věnem v hodnotě 650 kop grošů a provdal ji za Jindřicha Prostého z Batelova. Roku 1502 pak od Johanky zakoupil rybník s tvrzí a hospodářským dvorem. Ještě v roce 1575 se dobový záznam zmiňuje o výměně dřevěného potrubí v rybníčku pod tvrzí, ale kdy a proč se kameny jejích zdí definitivně rozpustily v okolních chaloupkách stále nevíme.

Těžba kamene povolala Hlásenici zpět do života

Ke znovuvzkříšení tvrze došlo až v roce 1908, když se lásenická obec pustila do regulace říčního koryta. Při vylamování nezbytného kamene narazili dělníci na jihovýchodním úpatí skály na základy domku s upěchovanou podlahou. Překvapeni objevem už pokračovali v těžbě žuly obezřetně a brzy tak na východním úpatí odkryli i roubenou studnu. K průzkumu samotných základů tvrze povolali Láseničtí roku 1912 odborníky z Jindřichova Hradce. Dostavili se historik Novák s archivářem Teplým, které doprovázel místní učitel Kabátník. Společně vykopali torza zdí včetně metr vysokého vchodu do věže s prahem a zbytkem nadpraží. Téměř čtyři stovky keramických střepů, několik podkov, kovových spon a zvířecích kostí putovalo tehdy z Lásenice do jindřichohradeckého muzea. Badatel Novák podle dochovaných základů také stanovil, že věž měla tvar nepravidelného pětiúhelníku. Jeho závěry pak nejspíš posloužily jako předloha papírového modelu tvrze v Lásenici a v 80. letech minulého století pronikla tajemstvím opředená stavba i do kultovního komiksu Tvrz v časopisu ABC.

Novodobý průzkum z 90. let určil obdélníkový půdorys opevňovacích zdí tvrziště o rozměru 9,5 x 12,5 metru. Archeologové zde rovněž našli dva úlomky gotického ostění z okna věže a v bezedných útrobách muzea zmizel i nalezený pražský groš ze stříbra, kterým se platilo za krále Václava IV. Centimetrová žárová vrstva potvrdila vypálení lásenické tvrze, ale původní záměr odkrýt a zakonzervovat všechny fragmenty zdí, aby bylo možné zpřístupnit tvrziště veřejnosti, zůstal v nedohlednu.

  • Tip pro badatele začátečníky - Zaniklá tvrziště a hradiště navštěvujte v zimě. V létě vám průzkum valů, příkopů a základů znesnadní vysoká tráva, ostružiní a olistěné stromy. U bývalých vodních sídel navíc číhají komáři.

Keltská minulost Lásenice je zakletá v menhiru

Střepy objevené na tvrzišti v Lásenici identifikovali archeologové jako středověkou stolní a kuchyňskou keramiku. Bedlivý kronikář nám ale připomíná, že se na území obce nalezly i jiné, mnohem starší střepy šedého zbarvení nejspíš z dob hradištních. Nejstarším pokladem obce má však být menhir u cesty pod tvrzí. Prý pamatuje Kelty a ve tmě světélkuje.

Kam zmizeli kališníci a lásenická pieta?

Po bitvě na Bílé hoře zaúřadovala tvrdá rekatolizační pěst i v Lásenici. Výsledkem bylo, že se tu o 300 let později žádný vyznavač kalicha oficiálně nevyskytoval. Kulturní život obce zachycený v kronice ale svědčí o opaku. Hned po vzniku první republiky se Láseničtí připojili k oslavám statečného mistra Husa a velkolepou akci uspořádali i na počest Janu Žižkovi. Kapličku sv. Jana Nepomuckého, která nahradila kříž kališníků, zpřístupnili českobratrské církvi, čímž pěkně nakrkli římskokatolickou faru ve Stráži nad Nežárkou. Ta pak zdejší předáky poháněla k výslechu za údajné znesvěcení. Zastupitelé se však jezuitských pohrobků nelekli a místo výslechu jim oznámili, že kaple v Lásenici bude jako majetek obce sloužit všem bez rozdílu. Na to začal strážský kaplan Kabourek ostentativně pořádat své mše venku před kaplí, dokud lásenická rada nevyzvala občany k vystoupení z římskokatolické církve. Teprve pak zavládl náboženský klid.

  • Lásenice - historie selských gruntů a chalup: knihu sepsali F. Jílek a V. Jílková, vydala Epika v Jindřichově Hradci 2012

V souvislosti s obecní kaplí je také nutno připomenout slavnou lásenickou pietu z 2. poloviny 14. století, která zde byla uschována po zrušení kostela sv. Markéty v hraničním lese Dubovice. Vzácná socha matky boží s mrtvým Ježíšem na klíně z lipového dřeva však horlivostí prvorepublikových vlastenců nakonec splynula se sbírkou gotického umění Národní galerie v Praze, čímž obec pozbyla dalšího ze svých pokladů. Badatel Vladimír Ekrt vystopoval lásenickou pietu počátkem roku 2021 v pražském klášteře sv. Anežky.

Smrt lásenických řopíků

Původní strážní a obranný účel pomezí se v jihočeské Lásenici opět projevil před druhou světovou válkou. Kronika popisuje horečnatou výstavbu kulometných krytů z betonu během srpna a září 1938 po celém obvodu vsi. Po mobilizaci 23. září narukovali místní bojeschopní muži k pěšímu pluku do Jindřichova Hradce a civilní obyvatelstvo se pustilo do zákopových prací u hranic. Jejich úsilí však zmařila Mnichovská zrada, kdy většinu obecního katastru spolkla Třetí říše a Lásenice se ocitla na hranici. Chtěl-li někdo z místních na své pole do nového Německa, musel si opatřit propustku. Potřeboval-li někdo bez fašistické celní kontroly do Jindřichova Hradce, čekala ho sedmdesátikilometrová "zkratka".

Když Hitler zahájil 15. března 1939 vojenskou okupaci Čech a Moravy, prohnalo se Lásenicí za husté sněhové vánice 38 automobilů německé armády a stejně jako v celé zemi následoval i tady zákaz vycházení od 21 hodin do 6 ráno. Fašisté promptně zlikvidovali naši armádu, v Lásenici zdemolovali řopíky, z kaple ukradli zvony a lidé jim museli odevzdat střelivo.

Doufejme, že současné restrikce jeví s válečným stavem podobnost čistě náhodnou a třeba spali i v lásenické skále pod tvrzí udatní rytíři, kteří nám teď spěchají na pomoc. Do té doby neváhejte prozkoumat i další záhady jihočeského Strážska a nenechte si ujít prohlídku Stráže nad Nežárkou.

nad hořící tvrzí opekly Textové lahůdky

Přečtěte si také:

Modrá růže ve službách grálu a krále

Páni z Ústí se stejně jako páni ze Stráže hlásili ke Svatému grálu a kališnické víře. Vyobrazení jejich modré růže na Pražském hradě nám připomíná, že zastávali klíčové funkce ve službách českých vladařů. 

Šestiprstý Jindřich ze Stráže to dotáhl až na prvního muže v zemi hned po králi, spolupracoval s legendárním hejtmanem Žižkou a jeho příbuzní ukrývali mistra Husa na Kozím hrádku. Modrá růže se také podílela na stavbě biblického Tábora, kde se v hlubinách středověku rozplynuly společenské rozdíly mezi lidmi. A právě SVOBODA a ROVNOST jsou skutečným odkazem husitské revoluce.

Místo daní sponzorujte Průvodce Strážskem

Vytváření příspěvků pro Strážácký blog je mravenčí práce. Údaje vychází z rozhovorů, terénního průzkumu a bádání v pramenech. Jako sponzor podpoříte rozvoj zábavné vlastivědy, náklady si odečtete z daní, získáte reklamu a dárek - prohlídku Stráže nad Nežárkou.