Rytíř Lilienborn zbořil hradby ve Stráži nad Nežárkou

28.02.2020

Rytíř Lilienborn zbořil hradby
ve Stráži nad Nežárkou

Rytíř Josef Hilgartner z Lilienbornu zbořil hradby ve Stráži nad Nežárkou
Rytíř Josef Hilgartner z Lilienbornu zbořil hradby ve Stráži nad Nežárkou

Ambiciózní právník Josef Hilgartner, který později získal titul rytíř z Lilienbornu, pobýval
v 19. století na zámku ve Stráži nad Nežárkou. Během své krátké působnosti rozprodal značnou část panského velkostatku a postaral se
o demolici hradního opevnění. Svůj život pak zakončil jako žebrák a zemřel tu prý ve chlévě.

Josef Hilgartner se narodil v roce 1763 v rodině zámožného jindřichohradeckého knihtiskaře Ignáce Vojtěcha  Hilgartnera. V císařských službách působil jako úspěšný právník a koncem 18. století se dokonce stal českým zemským advokátem. Do stavu svobodných pánů ho údajně povýšil ještě císař Leopold II. a od té doby se píše z Lilienbornu.

Vranov získal od hazardéra 

Také obchodně se Hilgartner jevil jako poměrně dravý jedinec a neváhal se kvůli podnikání
i zadlužit. Díky půjčce získal roku 1793 vranovsko-novohrádecké dominium, o které přišel
v hazardních hrách jeho předchozí majitel a poslední potomek rodu Althanů. 

Chod vranovského panství se Lilienborn snažil co nejvíce podřídit svým podnikatelským záměrům. Proto se nejprve zbavil méně rentabilních vrchnostenských provozů a rozprodal tak myslivny, rybníky, hostince a hospodářské dvory. Svou finanční hotovost navyšoval rovněž tím, že poddaným umožňoval vyplatit se z roboty. Takto získaným kapitálem pak splácel půjčku
a část peněz investoval do podniků slibujících vyšší zisk. Za tímto účelem budoval obory pro vysokou zvěř, farmu pro chov divokých prasat, bažantnici nebo velkosklad dřeva.

V Podyjí založil Lilienborn nové obce, špatnou pověst si však nevylepšil

Smělý právník zasáhl i do osídlení vranovského Podyjí. Na místě vytěženého panského lesa založil novou obec Liliendorf zvanou dnes Lesná a dále Schönwald, což je dnešní Šumná. Jeho neúnavné podnikavosti neušel ani vranovský zámek, kde zorganizoval demolici některých částí starého hradu. Zboření se tak dočkaly útočné věže a společně s nimi zmizely
i průjezdní věže na mostním rondelu.

V roce 1799 však Lilienborn vranovské panství nečekaně prodává. Podle moravských badatelů ho k tomu zřejmě vedla nepřízeň hospodářských a politických úřadů a dost možná
i jeho malá popularita mezi regionální šlechtou. Vysloužil si tam pověst nevypočitatelného
a obávaného novotáře, který nerespektuje tradice.

Ve Stráži nad Nežárkou zbořil Lilienborn gotické opevnění

Z Moravy se Lilienborn stahuje zpět na rodné Jindřichohradecko, kde si již v roce 1796 zakoupil strážské panství. To bylo vzápětí roku 1800 papírově převedeno na jakousi Josefu
z Lilienbornu, což byla s největší pravděpodobností jeho jediná dcera. I zde si pak počínal
s typickou bezohledností. Stejně jako ve Vranově zboural i ve Stráži nad Nežárkou původní hradní opevnění, aby ho nemusel opravovat. Tak zanikly opevňovací zdi, bašty a hradní brány a vybouraným materiálem byly zasypány příkopy. Jak dále uvádí strážský badatel František Zátka, vzaly právě tehdy za své i panský hostinec nad pivovarem a renesanční palác vybudovaný po požáru hradu. Právník tradičně rozprodal hospodářské části panství, které se mu zdály málo výnosné a zmenšil tak zámecký velkostatek o Šimanův a Bažantický dvůr, o Jelínkovský dvůr neboli Ovčín, pět rybníků, Hlinskou jednotu a řadu dalších pozemků.

V rodě strážských mlynářů se traduje, že jejich předek Josef Špůt vyměnil roku 1807
Vaňkův mlýn známý dnes jako Fähnrichův s Lilienbornem za ten panský pod zámkem. Podle městského kronikáře byl rytíř všeobecně považován za lehkomyslného marnotratníka. Pozdější mlynář Hynek Gabler ho v domácí kronice dokonce neváhal označit za velkého lumpa. Ať už byl Josef Hilgartner ve skutečnosti jakýkoli, sympatie lidí si ani na Moravě, ani
v jižních Čechách nezískal a skončil dosti neradostně.

Zchudlý Lilienborn umírá ve chlévě

Jeho podnikatelskou kariéru definitivně ukončil státní bankrot Rakouského císařství
v roce 1811. V témže roce připadlo strážské panství německému bankéři baronu Karlu Ludvíku von Leonhardi, u kterého se Lilienborn předtím zadlužil. Poté měl krátce bydlet na vejminku
u Fähnrichova mlýna, kde se v současnosti nachází penzion Vala. Zemřel tu prý v naprosté bídě ve chlévě, který dosud stojí mezi hlavní budovou mlýna a bývalým vejminkem. Historik Zátka však stanovuje datum jeho úmrtí už na 28. dubna 1809. Podnikavý právník Josef Hilgartner tak během jedné jediné dekády zlikvidoval středověké opevnění ve Stráži nad Nežárkou, které přečkalo i třicetiletou válku, aby vzápětí sám nešťastně vyhasl. 

Z historických pramenů uvařily Textové lahůdky

Po stopách Lilienborna - tipy pro badatele:

  • Reálie z jeho působnosti na Moravě byly čerpány z neoficiálních stránek státního zámku Vranov nad Dyjí.
  • Řadu podrobností uvádí publikace Františka Zátky s názvem Zámek Stráž, která vyšla tiskem Jaroslava Svobody v Jindřichově Hradci roku 1939.
  • O Lilienbornovi rovněž informuje kronika města Stráž nad Nežárkou. Prokliky na odpovídající pasáže najdete přímo v textu nebo použijte abecední rejstřík pro vlastní hledání.

Cykloturistická mapa Strážska

Za 99 korun můžete získat plán města Stráž nad Nežárkou
s prohlídkovou trasou a vyprávěním a také cykloturistickou mapu okolí
v měřítku 1:50 000 se třemi komentovanými výlety.


Tištěný průvodce má praktický skládací formát do kapsy.

Sponzoři článku:

Vytvoření článku pro Strážácký blog obnáší asi 20 hodin práce včetně bádání v kronikách. Sponzor článku pomůže pokrýt tyto náklady a získá řadu výhod.